Prof. Jiří Kratochvíl

„umělec velké hudebnosti a vážného interpretačního pohledu“

Jiří KRATOCHVÍL – narodil se 8. 12. 1924 v Ivančicích, housle vystudoval u Josefa Jedličky na brněnské konzervatoři. Dlouho před absolutoriem (v roce 1948) však jevil náklonnost k viole, na niž hrál ve školním orchestru, v Moravské studentské filharmonii a zejména pak ve školním komorním souboru, ze kterého pak vyrostlo Janáčkovo kvarteto. Spolu s jeho ostatními členy studoval na JAMU, a to při svém povolání koncertního mistra v operním orchestru a později v Symfonickém orchestru kraje brněnského. Téměř současně se svým profesionálním osamostatněním v roce 1955 při Státní filharmonii se kvarteto chopilo své historické příležitosti a záskokem za Smetanovo kvarteto v Berlíně rázem proniklo mezi respektované a uznávané soubory “nové vlny” komorní hudby v mezinárodním měřítku. V dobách strohé duchovní i hmotné izolace minulého režimu byli “janáčkovci” jedni z mála zprostředkující tolik potřebnou a osvobozující výměnu informací se světem – zprvu vlastně jedinými vyslanci kulturního Brna. Stali se spolutvůrci nového interpretačního stylu, přinesli do něho také i zcela nezvyklé prvky janáčkovské interpretace.

Kratochvíl se tak stal vlastně prvním brněnským violistou, který pronikl za hranice (zahraniční aktivity všech jeho předchůdců byly sporadické). Spolu s ostatními členy Janáčkova kvarteta se tak stal jakýmsi patronem a pedagogickým konzultantem několika brněnských souborů (Moravského kvarteta, Kvarteta města Brna, Kynclova kvarteta, Trávníčkova kvarteta), které si už v nesnadných poměrech šedesátých a sedmdesátých let prorazily cestu k pravidelné činnosti v zahraničí.

S tím ovšem těsně souvisí také Kratochvílova činnost pedagogická na konzervatoři (1965-69) a především na Janáčkově akademii, kde započal své pedagogické působení v roce 1968 jako odborný asistent, docentem se stal v roce 1969 a profesorem byl jmenován v roce 1991. Nepředstavitelně intenzivní zájezdová činnost Janáčkova kvarteta a pedagogické povinnosti nenechávaly Kratochvílovi příliš mnoho prostoru pro sólová vystoupení, jejichž počet nedosahuje čísel jeho předchůdce A. Hyksy; přesto můžeme sledovat od premiéry violového Concertina s orchestrem v roce 1949 skladatele J. Nečase souvislou řadu sólových kreací, které mají svůj vrchol v interpretaci Bartókova koncertu s orchestrem. Nutno k tomu dále připočíst množství rozhlasových a gramofonových snímků vynikající úrovně.

Právě postavou prof. Jiřího Kratochvíla dospěla řada brněnských violistických osobností do závěrečných desetiletí 20. století v souladu s celkovým vývojem kulturního Brna, jehož hudební život mířil řadou peripetií, zlomů, ale také explozivních údobí od skromných začátků až k propojení s mezinárodním hudebním provozem. Do něho se pak brněnští umělci – a tedy i violisté, snaží vnášet osobitou notu svého domácího prostředí a rozvíjet tak dědictví, v jehož základu je odkaz Janáčkův.

Post Author: admin

Správce webových stránek města Ivančice. tel.: 546 419 435 e-mail: tichy@muiv.cz, muiv@ivancice.cz