Prof. Dr. Vinzenz Bulhart

Významný vědec, ivančický rodák


Vinzenz Bulhart se narodil 28. prosince 1885 v Ivančicích. Otec: František Bulhart, pekař z Brna, nar. 1863, zemřel v r. 1928. Matka: Eva, roz. Kudláčová (otec Bedřich Kudláč) z Ivančic, nar. 1857, zemřela 1928.

Vinzenz Bulhart pocházel z početné rodiny, která žila ve velmi skromných poměrech. Přesto ale studoval na brněnském gymnasiu, které absolvoval s vyznamenáním. Už jako chlapec se zajímal o klasické jazyky a proto po maturitě odešel do Vídně, kde na Videňské universitě studoval klasickou filologii u renomovaných profesorů Haulera a von Arnima.

Úryvek z brožury o životě V. Bulharta

V r. 1909 promoval na Dr. Phil. a složil profesorské zkoušky a už v r. 1910 (aniž byl čekatelem) přišel jako středoškolský profesor do Leoben, kde vyučoval na tamním gymnasiu. V r. 1922 byl Rakouskou akademií věd delegován do Mnichova, do světoznámého institutu pro výzkum latiny „Thesaurus linguae Latinae“ (Pokladnice latinského jazyka), kde působil jako vědecký pracovník až do r. 1950, kdy byl pensionován. Svoji práci na tomto institutu přerušil jen na dvě léta (1924-1926), kdy byl povolán zpět do Leoben. V těchto letech se Vinzenz Bulhart vypracoval mezi přední vědce tohoto institutu. Sepsal více než 150 odborných prací o latinském jazyku a jeho zvláštnostech, které patří k tomu nejlepšímu, co můžeme na „Thesaurus“ najít, a jeho práce patří dodnes k základům výzkumu a studia na světových universitách.

Vinzenz Bulhart

V. Bulhart touto dlouholetou vědeckou prací vyzrál ve vynikajícího znalce latinských textů a jejich gramatických a lexikálních významů. Tato práce ho nejvíce těšila a naplňovala, a ještě během těch let, co pracoval v institutu „Thesaurus“, byly zveřejňovány v různých odborných časopisech jeho texty kritické a jazykovědné, práce vztahující se ponejvíce k pozdní latině. I později, když byl jmenován emeritním profesorem ve Vídni, pokračoval dál ve vědecké práci pro „Thesaurus“ v Mnichově. Také šéf Církevní komise Rakouské akademie věd si zajistil odbornou spolupráci tohoto vědce, a jmenoval V. Bulharta řádným členem tété komise v r. 1954.

Kromě mnoha menších odborných článků, které napsal v letech 1951-1963, pracoval ve Vídni i na větších publikacích. V r. 1957 vyšly jeho „Tertullian Studien“, které byly jen částí jeho velkého tertulliánského souboru, ve kterém vydal tyto spisy: Ad martyras, Ad scapulam, De fuga in persecution, De monogamia, De virinibus velandis a De pallio.

O jeho obrovské tvůrčí síle svědčí i to, že v tom stejném roce, tedy v r. 1957, edičně zpracoval spisy Eusebia Vercellensia, ve kterých systematicky znázornil jazykové zvláštnosti autorovy. Pro „Corpus Christianorum“ ještě také připravil vydání spisů Gregoria Illiberita (1965), a i v tomto zpracování jsou patrné obrovské jazykové znalosti editorovy.

Ale nejenom Rakouská akedimie věd, ale i Vídenská universita si byla vědoma velkých znalostí a obrovské tvůrčí síly tohoto vědce. Proto jmenovala V. Bulharta v r. 1958 honorárním profesorem dějin latiny se zvláštním zaměřením na pozdní latinu. Avšak nejvyššího ocenění se V. Bulhartovi dostalo v r. 1963, kdy byl zvolen za člena-korespondenta Rakouské akademie věd. V. Bulhart se však nevěnoval „jen“ jeho jazykovědě, ale ještě před 1. světovou válkou se začal zajímat o orchidee, založil rozsáhlou knihovnu o orchideích a v r. 1920 vydal vlastním nákladem knihu o pěstování orchideí. V době jeho působení v Mnichově, navštěvoval ve volném čase bophatou sbírku orchideí v Botanické zahradě, kde prohluboval svoje znalosti morfologie orchideových květů, které díky svému kreslířskému talentu také maloval. Také v tomto oboru napsal mnoho článků, které byly zveřejněny v různých časopisech Již ve 30. letech založil Klub milovníků orchideí, spoluzakládal také Německou orchideovou společnost, která ho vyznamenala v r. 1963 čestným členstvím. V r. 1956 se zúčastnil V. Bulhart, jako věhlasný odborník, který se vrátil do Vídně z Mnichova, zasedání Rakouské orchideové společnosti, kde byl zvolen jejím presidentem. Podruhé byl zvolen do této funkce ještě v r. 1963, tedy ve stejném roce, kdy se stal čestným členem Německé orchideové společnosti a kdy se stal členem Rakouské akademie věd. Dá se říci, že tento rok byl rokem vrcholného ocenění jeho celoživotního díla.

V. Bulhart zemřel po operaci dne 18. května 1965 ve Vídni a je pochován na Vídeňském centrálním hřbitově. Jeho knihy jsou ve všech významných světových universitních knihovnách, studenti latiny a historie, stejně jako vědečtí pracovníci těchto oborů čerpají z jeho vědomostí dodnes. Se jménem Vinzenze Bulharta se setkáváme na Internetu, kde je presentován jako autor mnoha odborných publikací a významná knihkupectví a knihovny zprostředkovávají nákup a prodej jeho vzácných knih.

Relevantní odkazy, ukázky díla


Autor článku /textu, zapůjčení materiálů: Roman Kubíček

Post Author: admin

Správce webových stránek města Ivančice. tel.: 546 419 435 e-mail: tichy@muiv.cz, muiv@ivancice.cz