Po stopách šparglu – pěstování

Ivančický chřest, ve světě známý spíše pod jménem ivančický špargl, město a jeho obyvatele v minulosti proslavil nejen na Moravě a v podunajském mocnářství, ale i v celé tehdejší Evropě. Jedinečnost a exkluzivitu ivančického chřestu určuje více činitelů. Jednak to jsou příznivé podmínky pro pěstování chřestu a v minulosti specielní technologie a postupy pěstování založené na vydatné výživě a pečlivém ošetřování této zeleniny ivančickými pěstiteli. Ivančičtí pěstitelé zůstávali u náročného způsobu pěstování, když zakládali chřestovny ne nepodobné pařeništím a etiolací (zakrýváním vyrážejících stonků chřestu hliněnými poklopy – viz fotky níže), se dosahovalo typické bělosti „ivančického šparglu“. Jednoduše řečeno, v Ivančicích byla upřednostňována kvalita před kvantitou a kvalita zdejšího šparglu byla vskutku bezkonkurenční.


Skutečný a originální chřest ivančický vypěstovaný v jedné z ivančických zahrad.
Foceno 24.4. 2004.

Odborníci tvrdí, že v Evropě byl tehdy tzv. ivančický špargl známější než plzeňské pivo. A jak se chřest do Ivančic dostal? První sazenice sem roku 1829 přivezl místní lékárník a radní Anton Worell. Jeho chřestovnictví pracovalo úspěšně šestaosmdesát let. O slavné historii se však dočtete až v příštím pokračování tohoto třídílného seriálu o ivančickém chřestu.

Špargl měl své místo v evropské přírodě od nepaměti, nikoliv však v kuchyni. V zaalpských zemích se chřest poprvé objevil na stolech až koncem 18. století. Slavnosti chřestu, které se u nás v Ivančicích odehrávají každý rok v květnu, jsou pro mnohé návštěvníky mnohdy první příležitostí k seznámení se s touto někdejší vybranou pochoutkou. Na Slavnostech chřestu můžete špargl nejenom ochutnat, ale rovněž zakoupit čerstvé výhonky pro experimenty ve vlastní kuchyni, navštívit příležitostné výstavy s bohatým doprovodným programem – anebo se jen tak bavit a slavit.

Stále ještě existují a používají se. Originální ivančické hliněné poklopy, jimiž se špargl v Ivančicích zakrýval. Tyto původní poklopy, několik desítek let staré, už najdete jen u několika málo ivančických zahrádkářů, kteří je pro tento účel používají. Klikněte pro plnou velikost.

O znovuobnovení tradice pěstování chřestu usilují ivančičtí od roku 1995. Tehdy zde několik nadšenců založilo za městem chřestovnu. Z této chřestovny je také každý rok dodáván špargl i na Slavnosti chřestu.

Odkud však po dlouhá léta ivančický chřest rozhodně nikdy nevymizel, jsou malé zahrádky přímo v Ivančicích a v předměstí. Chřestu se totiž v Ivančicích daří natolik, že mnohdy není k pěstování zapotřebí ani zvýšené péče nebo úsilí, které musejí pěstitelé vynakládat v jiných oblastech. Není zde ani výjimkou, že špargl začne na některých místech růst i sám od sebe – když vítr zavane semínko ze sousedních zahrad a to se uchytí na novém záhoně. Pak se již stačí o tento divoce rostoucí „plevel“ řádně postarat a při troše snahy vznikne za pár roků „hnízdo“, které po dlouhá léta bude přinášet slušnou sklizeň. Pěstování kvalitního chřestu však není ve skutečnosti vůbec tak jednoduché, a jedná se o dlouhodobou záležitost. Vězte, že jen v Ivančicích to jde samo od sebe 🙂 Pokud jste pozornými turisty a máte vztah k přírodě, projděte se někdy po přilehlých stráních kolem Ivančic – planě či divoce rostoucí chřest určitě dřív nebo později najdete sami.

Jak tedy pěstovat chřest? Vyhledali jsme pro vás návod ze staré zahrádkářské knihy, jejíž datum vydání spadá přibližně do první poloviny minulého století. Originální návod si nyní pro zajímavost můžete přečíst:

Pěstování chřestu není příliš rozšířeno. Daří se mu nejlépe v kypré, prolínavé, vlhké a písčité půdě. Je-li pole dobře vyhnojeno, můžeme počítati s výtěžkem 25-30 q s jednoho hektaru. Pěstování chřestu potřebuje zvláštních, odborných znalostí, jichž nabýti možno pouze dlouholetou praxí. Je zapotřebí, aby na jednom hektaru půdy, osázené chřestem jak při zpracování půdy, ta k i při sklizni zaměstnáni byli nejméně tři lidé. Chřestovny bývají 28-20 let staré. Půdu, určenou k pěstování chřestu, nutno zrigolovati do hloubky 50-60 cm nebo, je-li půda více písčitá, hluboko poroorati. Pak se udělají ve vzdálenostech 1.20-1.50 m 40-50 cm široké a 20-30 cm hluboké brázdy.

 

Tyto vyhnojí se 7 q Thomasovy moučky, 4 q 40% soli draselné a 20 q vápna (na jeden hektar) a pak se do nich zastrkají v 50-60 cm vzdálenostech malé tyčky. Kolem tyček se země hojně pohnojí chlévským hnojem a kompostem, potom hnojivo se asi na 3-4 cm přikryje hlínou.

Vysazování začíná počátkem dubna. Sazenice se zasázejí právě na těchto hromádkách, v místech tyčkami označených. Kořeny je zapotřebí rozložiti stejnoměrně do široka a přikryti 4-5 cm vysoko kyprou prstí. K tomu používá se jednoročních, nejvíce dvouročních sazenic, zvaných babek, jež jsme si byli vypěstovali. Používá se sazenic náležitě vyvinutých, krátkých, širokých a tlustých. Jen z takových může se vypěstovati pěkný chřest. Po vysázení musí se země po celé léto udržovati stále kyprá a prostá plevele, stonky připevňují se k hůlkám nebo k nataženým drátům.

 

Mezery mezi jednotlivými řádky chřestu osazují se nízkým hrachem nebo keřovitými fazolemi. Aby se vypěstoval pěkný, bílý chřest, musí se, počínaje třetím jarem, výhonky chřestu přikrývati asi na 20-25 cm vysoko kyprou zemí anebo hliněnými poklopy. Čím více chřest stárne, tím více země se musí přihrabávati. Chřest možno hnojiti jakýmkoliv hnojivem. Hnojí se po žních, v době od července do září. V létě působí dobře zvláště tekutá hnojiva, jako záchodový hnůj, močůvka. První sklizeň chřestu počíná třetím rokem. Trvá 8 týdnů a musí býti koncem června skončena. Plná sklizeň začíná teprve ve čtvrtém roce.

Nemoci a škůdníci chřestu:
1. Rez chřestu. Nakažené stvoly se včas vytrhávají a spalují.
2. Chřestový červ se brzy po ránu oklepává. Doporučuje se též postřikovati hohenheimským nebo Dufourovým roztokem.
3. Chřestová muška. Bojuje se proti ní tím, že se všechny křivé hodně hluboko v zemi vyřezávají a spalují. Nakažené chřesty musí býti nejpozději do počátku června zničeny. K chytání mušek zastrkávají se do chřestoven lepidlem namazané kolíky.

Tolik tedy o pěstování šparglu jedna stará zahradnická knížka. A co o chřestu říkají novější odborné publikace?

Chřest obecný (Asparagus officinalis) je dvoudomá trvalá bylina pocházející z Orientu, z jejíhož oddenku vyrůstají sto až stopadesát centimetrů dlouhé větvené lodyhy. Pravé listy jsou omezené na drobné šupinky, v jejichž paždí vyrůstají čárkovitým listům podobné zploštělé boční větévky. Květy jsou drobounké, žlutozelené, plody kulaté, červené, vysýchavé bobule. Tomuto druhu se dobře daří na vápenatém substrátu. Pěstuje se pro dužnaté, chutné mladé výhonky. Nejvíce se pěstuje ve Francii. Předmětem sběru jsou mladé výhonky. Sklízejí se v dubnu, ve třetím až čtvrtém roce pěstování. Kromě nich se v březnu až dubnu a v říjnu až listopadu sbírají také krátké a tlusté oddenky s dlouhými kořeny.

Oddenky i výhonky obsahují aminokyseliny, zejména asparagin, který dodává chřestu osobitou chuť, dále saponiny, slizy, cukry, třísloviny, mnoho draselných solí a vápník, sodík, fosfor a hořčík. Zastoupený je také komplex vitaminů B a značné množství vitaminu C.

Sbírané části chřestu mají silný močopudný účinek, kořen je složkou čajů ordinovaných při onemocněních dolních částí močových cest nebo jako pomocný lék při ledvinových kamenech. Dobře působí jako preventivní prostředek proti žaludeční nevolnosti a při pálení žáhy způsobeném zpětným tokem žaludečních kyselin. Opakovaně konzumovaný má sedativní účinky, doporučuje se při léčbě kolik a bušení srdce. Napomáhá nedráždivému uvolňování nahromaděné vody. Příznivě působí při chronických ekzémech. Protože pravidelná konzumace zlepšuje látkovou výměnu, je vhodný při obezitě, cukrovce a kožních chorobách.

Bobule chřestu pěstovaného na zahrádce nejsou jedlé, je nutné na to upozornit hlavně děti. Chřest pro vysoký obsah minerálních solí není pro děti vhodný jako hlavní jídlo, jen jako pochutina. Nedoporučuje se ani pro nemocné se žlučníkem, revmatismem a při močovém písku, protože obsažené aminokyseliny hromadí v organismu dusíkaté látky a bílkovin. Pro vysoký obsah purinů by ho neměli ve větším množství konzumovat lidé trpící dnou, neboť může zvýšit hladinu kyseliny močové.

Opět z ivančických zahrad.
Špargl těsně před sklizní. Výhonky jsou cca. 35 cm dlouhé. Pokud by se nechaly přerůst, začaly by dřevnatět a ztratily svoji kvalitu.

Máte-li tedy také chuť pěstování chřestu zkusit i na vašich zahrádkách – nezapomeňte, že i na letošních Slavnostech chřestu budete mít možnost sazenice šparglu zakoupit. Dnešní článek ukončím citací A. Worlla z poloviny 19. století, podle kterého „… by bylo žádoucí, aby se zdejší obyvatelé věnovali tomuto pěstování, které činí Ivančice víc než evropsky postavenými“.

Autor článku a fotografií: Ing. Bohumil Smutný, 2004


Slavnosti chřestu jsou největší kulrutně-společenskou akcí města Ivančice » fotogalerie z uplynulých ročníků



Post Author: admin

Správce webových stránek města Ivančice. tel.: 546 419 435 e-mail: tichy@muiv.cz, muiv@ivancice.cz