Po stopách šparglu – o jakosti chřestu

O chuti a jemnosti této zeleniny rozhoduje více činitelů. Přírodní, tj. půdní a podnební podmínky mají Ivančice jedinečné. O luxusní výživu a pečlivé ošetřování se postarali zkušení pěstitelé, když zakládali chřestovny vlastně jako pařeniště.

Byly zde ještě další zvláštnosti při jeho pěstování. Vliv na jakost mělo přikrývání stonků, vyrážejících ze země, hliněnými poklopy. Byla to specialita ivančických hrnčířů a řadíme je k průmyslové keramice, které vyráběli ivančičtí mistři široký sortiment. Tento způsob bělení (etiolace) se u nás osvědčoval při vypěstování vysoce jakostního zboží víc než sto let (příznivé mikroklima, rovný růst). Pro zahrádkáře je dodnes tím nejlepším způsobem. Odpovídal přísnému požadavku na jemnost chřestu, zatím co v dnešní době se ve světě uplatňuje zelený chřest (Grůnspargel), jehož chuť je ostřejší a výraznější. Doporučuje se také pro vyšší obsah vitaminů. Přes mnohem jednodušší agrotechniku však bílý chřest nevytlačil.

Zdejší pojmenování „tróbka“ troubel svědčí o tom, že se před nimi používalo skutečných trubek, jak uvádí literatura: z lipového dřeva, bezových po odstranění duše i pálených drenážních trubek. Chřestové troubky, jinak zvony či klobouky (podle podoby s „klobouky“ čili homolemi cukru), staršího typu jsou 7. kvalitnějšího materiálu, černé, tenčí, užší a s otvorem nahoře. Pozdější, z tohoto století, už nejsou té jakosti, jsou světlejší, širší, silnostěnné.

„Tróbka“

Po ukončení sezóny se ukládaly do úhledných rázů tak, že se jích několik zasunulo do sebe a tyto řady se skládaly do více vrstev. Sparglová pole posetá zvláštními zvonci byla pro tehdejší městečko tak typická, že se tyto troubky dostaly i do jednoho škádlivého lidového rčení, nám Vančákům ne zrovna lichotivého. Zmiňuje se o něm Boh. Pernica v knížce Lidový humor (1956), kdo si můžeme přečíst rčení „tróbela z Vančic“.

Ještě jiné činitele ovlivňovaly jakost – také samotná odrůda, nyní nazývaná „ivančický krajový“ a ve světovém měřítku dnes již překonaná. Prošla však v Ivančicích dlouholetou selekcí semenných rostlin (matek), prováděnou celými generacemi pěstitelů. Už Worell radí označovat pro sběr semene samicí rostliny se žlutými nebo růžovými hlavičkami. Tuto starou zkušenost z Ivančic si poslechneme také od Tomáše Procházky: „Semeno sobě vybírejte z keříčka, jenž žlutý špargl dává. Neboť máme u nás čtvero druhů šparglu. Jeden jest s hlavičkou pročervenalou, i po sobě má šupiny začervenalé, ten bývá silný. Druhý jest s pomodravou hlavičkou i šupinami namodralými. Bývá také silný, však zdá se slabší chuti býti. Třetí jest zelený jako tráva a někdy na hlavičce kostrbatý. Tento se málo podaří. Toho poznat hned prvního roku: on mnoho proutků najednou vyžene, ale slabých. S ním hned ze záhonů ven a podsadit jiný. Čtvrtý pak jest nažloutlý a tento ten nejněžnější jako proutek jest v tučné půdě jako z vosku udělaný, velmi krášlí otep. A dle chuti jest tím, co cinifálek mezi hroznami. Jest takových zřídka a i z takového semene se jich velmi málo vrhne“.

Chuťové hodnocení chřestu bylo u nás na velké výši. Na to byli odběratelé nároční. Snad největší vliv se přisuzoval půdě. Staří Vančáci znali velmi dobře chuť chřestu z různých tratí. Světovou pověst získal chřest z nivních půd, dnes už většinou zastavěných. Za vhodné se považovaly úrodnější polní trati v západní polovině katastru na území tzv. boskovské brázdy (Staré hory, Lány) a povodí tří řek (Pancíře, území samotného města). Pozemky na brněnské vyvřelině se pokládaly za méně vhodné, chřestu z nich se přisuzovala hořká chuť. To však není pravidlo, mnoho zplanělého v Nových horách, Syslicích a okolí svědčí o tom, že se tam pěstoval, hlavně ve vinohradech.

Ing. K . Figer, Ivančický zpravodaj 1976


Slavnosti chřestu jsou největší kulrutně-společenskou akcí města Ivančice » fotogalerie z uplynulých ročníků



Post Author: admin

Správce webových stránek města Ivančice. tel.: 546 419 435 e-mail: tichy@muiv.cz, muiv@ivancice.cz