Oto Brück

Zřejmě nejznámějším židovským zahraničním vojákem z Ivančic je Oto Brück. Čestný občan Ivančic.

Narodil se 12. srpna 1915 a své mládí prožil v Ivančicích. Po dvou letech měšťanské školy vystudoval šest tříd státního reálného gymnasia s maturitou. K 1.10.1937 byl zařazen do Školy důstojníků pěchoty v záloze u 14. divize v Brně-Židenicích, po jejím absolvování přišel v hodnosti desátníka aspiranta k Pěšímu pluku 10 „Jana Sladkého Koziny“, rovněž v Brně. Po příchodu Němců a vzniku Protektorátu Čechy a Morava přechází začátkem prosince 1939 u Velkých Karlovic moravsko-slovenské hranice a dostává se do Maďarska.

V Budapešti je zatčen a uvězněn v kasárnách Marie Terezie a věznici Citadela. V dubnu 1940 je vypovězen zpět na Slovensko. U Ivanky přešel podruhé do Maďarska a dostává se díky francouzskému vyslanectví se skupinou československých dobrovolníků do Jugoslávie. Odtud pokračuje vlakem přes Soluň a Istanbul do Bej rútu a odplouvá lodí „Mariette Páchá“ do Francie.

Dne 4.6.1940 je vtělen k 3. pěšímu pluku k RDZ jako instruktor nováčků. Po kapitulaci Francie odplul z přístavu Sete přes Gibraltar do Anglie, kde byl soustředěn v čs. táboře Cholmondeley Park. U nově vzniklé 1. čs. smíšené brigády je dán do velitelské zálohy a povýšen na podporučíka pěchoty v záloze.

V letech 1941-1943 absolvoval celou řadu nezbytných kursů, např. byl zařazen do kursů motorových vozidel, velitelů setin, motocyklového, dále prošel britskou Battle School apod. Po reorganizaci na Čs. samostatnou obrněnou brigádu (ČSOB) je vtělen k Motopraporu. V březnu 1944 je přemístěn k Náhradnímu tělesu v Southend-on-Sea, kde vyčkával na vyřízení nezbytných formalit za účelem odjezdu na východní frontu.

V červenci 1944 odplouvá transport čs. důstojníků, určených pro naše jednotky v SSSR, ze skotského přístavu Greenock na palubě lodi Capetown Castle přes Atlantik, kolem Gibraltaru, Středozemním mořem do Port Saidu. Dále pokračují různými dopravními prostředky až do Páhlaví, kde jsou sovětskou lodí Centrosojuz přepraveni do Baku. Koncem srpna odlétá celá skupina dvěma douglasy přes Ros-tov na Donu do Černovic a odtud již nákladními auty do Sadagury.

Dne 5.9.1944 je poručík O. Brück určen 1. pomocníkem náčelníka štábu 4. dělostřeleckého pluku u 3. čs. samostatné brigády v SSSR. S touto jednotkou se zapojuje do první fáze právě probíhající karpatsko-dukelské operace. V těžkých bojích a nepřehledné situaci přebírá dočasné velení 3. baterie, poté se vrací zpět ke štábu a je jmenován náčelníkem štábu. Koncem listopadu je pověřen opět velením nad 3. baterií, s kterou bojuje v Polsku a na Slovensku. V prostoru Liptovského Mikuláše je stažen z bojových operací a ve funkci velitele cvičené baterie přemístěn ke 4. čs. samostatné brigádě do Velké u Popradu. Válku zakončuje definitivně v Martině. Je povýšen na kapitána a převelen k Hlavnímu štábu čs. armády do Prahy, kde u 2. oddělení je ustanoven jako důstojník pro styk se spojeneckými armádami.

Po demobilizaci v listopadu 1946 je pověřen národní správou u firmy F. Illnera Velkoobchod s dřívím a obchod s uhlím Trutnově. Později nastoupil zaměstnání v cestovním ruchu (Čedok), kde pracoval až do důchodu. V roce 1968 vydal v pražském nakladatelství Naše vojsko vzpomínkovou knihu Naprůsmyku bílý kříž.

Plukovník v. v. Ota Brück byl vyznamenán Čs. válečným křížem 1939, čs. medailí Za chrabrost, Dukelskou pamětní medailí, sovětským Řádem Vlastenecké války II. stupně a dalšími medailemi. Žije v Trutnově. Je členem královéhradecké jednoty ČsOL a roku 2003 mu byla udělena Pamětní medaile ČsOL.

Roku 2003 byl jmenován čestným občanem Ivančic.

Úryvek z knížky „Bojoval jsem na Dukle“ (Oto Brück)

„Vpadli jsme do pozorovatelny. Zkouším naposledy telefonní linku. Zamířil jsem dalekohled na frice vlevo dole u kulometu. Zaměřoval jsem na něj svůj dalekohled skoro při každé své šichtě, mohu ho počítat mezi své „známé“. Stojí tam jako blbec, čeká, až s ním božská intuice něco udělá. Člověče, copak nechápeš, že z tebe už udělala blbce? Ovšem ty nechápeš, protože idiot nechápe. Stůj dál u toho zatraceného kulometu a čekej, až fýrcrova intuice z tebe udělá mrtvolu. Pak z tebe stáhnou boty, však to znáš. Víš ty vůbec, proč tu stojíš? Nevíš, toť se ví. Kdysi ti řekli, že jsi předurčen budovat a šířit slávu vaterlandu, že sem musíš jít, hrdinně jako Siegfried, že z tebe bude carevič ověnčený metály, že budeš mít tucet otroků a tvoje žena tucet kožichů, že si nacpeš torbu a všecky kapsy uralským zlatem, a pak dál, dál nach Osten, a zítra bude celý svět tvůj… Ale to všechno se ti už vykouřilo z hlavy, protože ti je zima a žerou tě vši. I Siegfried cítí zimu a vši. V 8,45 to začne, to je za čtvrt hodiny. Ještě nikdy jsem nebyl tak napjat. Pomalu se rozednívá. Krajina přede mnou klidně spí… Ještě tři minuty … dvě … jedna … dvacet vteřin … deset … pět … krajina přede mnou klidně spí…teď! Kdesi vzadu zaštěkala kaťuše a v následujícím zlomku vteřiny stovky salv zahřměly a pohnuly zemí, jako by právě teď měl nastat konec světa. Proti tomuto konci světa nemám naprosto žádných námitek. Přede mnou se otevřela brána inferna. Les na protějším svahu je v jednom plameni. Obloha, jež se před chvíli oblékala po nočním odpočinku do azuru, se zakryla jediným mohutným temně šedým mrakem dýmu z explodujících granátů a min, zasypávajících germánskou obranu jako prudkým lijavcem. Všechno mizí v hustém zadýmení. Granáty dopadají před pozorovatelnu jako paličky bubeníka, uši to může utrhnout, nevadí, jen davaj, davaj, davaj!… Copak je s blbcem? Jakpak se asi jmenuje; nebo jmenoval? Má – nebo měl – ženu, děti, milenku? Snad do něho vletělo kus granátu z Polákova kanónu. Přitom Polák ho vůbec neznal. A v tom právě vězí hnus této hry …“


Čestný občan našeho města plukovník ve výslužbě Ota Brück nás opustil navždy v pátek dne 27. července 2007, tedy v předvečer ivančické pouti. V neděli 12. srpna by se dožil 92 let. I když se tento válečný veterán narodil v Brně, k Ivančicím lnul láskou podloženou vzpomínkami mládí.V čilé korespondenci ze svého trutnovského bydliště se vyznává ze svého vztahu k našemu městu, jehož je od 24.7.2003 čestným občanem. Vždy nechával pozdravovat známé a všechny „milé Vančáky“. Byl také fotbalistou NSK Ivančice a v dobovém almanachu je uváděn, že spolu s Ottou Šachrem, Waltrem Jelínkem a Miroslavem Muchou se zúčastnili bojů za osvobození naší vlasti.

Jeho válečná anabase pokračovala známou lodí Capetown Castle přes Port Said, kde nastoupil na vlak do Egypta, Sýrie, Palestiny do Basry, dále do Ahvázu a Teheránu. Cestu začal 18. července a koncem srpna dorazil do Sovětského svazu. Prodělal krvavé boje na Dukle a východním Slovensku. Nejdříve jako ve funkci pomocníka náčelníka štábu 3. čs. samostatné brigády a od konce září 1944 jako velitel 3. baterie 4. dělostřeleckého pluku a 1. března 1945 se stal velitelem dělostřelecké baterie 5. dělostřeleckého pluku u nově zorganizované 4. čs. samostatné brigády a zůstal jím až do konce války. Tato pro něj skončila v Martině. Je povýšen na kapitána a převelen k hlavnímu štábu čs. Armády do Prahy, kde u 2. oddělení se stává důstojníkem pro styk se spojeneckými armádami.

Ti kdo sledovali jeho osud a mohli se s ním detailněji seznámit v knížce „Na průsmyku bílý kříž“ si vzpomenou na jeho vyprávění jak roku 1939 – koncem prosince následujíce svého kamaráda Miroslava Muchu se vydal na strasti plnou cestu přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii a Sýrii do Francie a po porážce Francie s lodí Northmoor do Velké Britanie. p;   Osobně jsem se jej chtěl zeptat na dojmy z křížového výslechu gestapáka Kiowského který byl řidičem jednoho z dvou automobilů, ve kterých gestapáci vezli dva britské důstojníky, letce – účastníky saganského útěku, kteří byli v rozporu se ženevskými konvencemi zastřeleni. Už se jej bohužel nezeptám …

Dopis Oty Brücka

Poslední korespondence Oty Brücka věnovaná místostarostovi Ivančic Jaroslavu Pospíchalovi ze dne 16. srpna 2006:


Po demobilizaci v listopadu 1946 je pověřen národní správou u firmy F. Illnera – Velkoobchod s dřívím a uhlím v Trutnově. Později nastoupil zaměstnání v Čedoku kde pracoval až do důchodu. Vedle vzpomínané knížky Na průsmyku bílý kříž vydal ještě vzpomínkovou knížku – Bojoval jsem na Dukle. Plukovník v.v. Ota Brück byl vyznamenán Čs. Válečným křížem 1939, čs. medailí Za chrabrost, Dukelskou pamětní medailí, sovětským Řádem Vlastenecké války II. stupně a dalšími medailemi. Věrný Vančák , který tak rád vzhlížel k oběma našim dominantním kopcům Sv. Jakubu a Réně už si tento pohled znovu nevychutná. Byl však pevně vryt v jeho mysli do poslední chvíle …

Čest jeho památce!

Post Author: admin

Správce webových stránek města Ivančice.
tel.: 546 419 435
e-mail: tichy@muiv.cz, muiv@ivancice.cz