Ivančický sen o chřestu …

Královská zelenina, tak o chřestu psali římští básníci a chválili ho nejslavnější, lékaři starověku i lékaři arabští. Vzpomínky na to, jak výnosný to byl v Ivančicích obchod, zní dnes jako pohádka.„Již 35 let, od roku 1829 rozesílám každoročně tisíce chřestových sazenic vlastního pěstění,“ píše starosta Worell, „a na sto svazků sólo-šparglu zčásti vlastního, zčásti vykoupeného od spotřebitelů. Od nejvyšších a vysokých osobností přicházejí objednávky na velká množství svazků již před sezónou. O tento nejlepší špargl je takový zájem, že si ho mnozí odběratelé i předplácejí. V sezóně sem přijíždějí ze všech stran obchodnici a komisionáři a jejich pozornosti neujde žádný dům, kde je na zahrádce chřest. To vše je stále málo a bylo by žádoucí, aby se zdejší obyvatelé věnovali tomuto pěstování, které činí Ivančice víc než evropsky proslavenými.“

Výpravna chřestu – rok 1938

Worell litoval, že zdravotnictví jeho doby nezavedlo žádnou léčebnou kůru chřestem, neboť se věřilo v jeho silné léčivé účinky. Tomáš Procházka před 120 lety vypráví: „Kdo jen může, na své zahradě jej chová, protože jest posud nejvýnosnější ze všeho, co v zahradách našich sázeti se dá. Přednost má zdejší špargl takovou, že jej dámy po syrové sladkosti jeho v Brně na trhu rozeznati chtějí. Cena zdejšího šparglu je rozličná od 30 kr. stř. až od 5 zl. Tu však rozhodne čas a velikost jednotlivých prutů. První špargl nejdražší. Navykají také chudobné ženy se šparglem obchod do Brna vésti na újmu Líšňákům, kteří druhdy jej u nás skupovali. V prodeji v Brně jim zase Líšenky v mnohém překážeti hledí, protože nemají žádného zakoupeného práva tam. Jsou také zde měšťané, již se zakazují špargl na požádání za slušný peníz i do dálky po poště aneb po železné dráze posílati. Tito sebe vždy novinami světu oznamují. Vítaný jest hospodářům ztěžený groš hned na jaře, jakmile se země otevřela, za šparglovou hlavatici, která se na kopy prodává, a to ta pěknější zlatý se obyčejně platí. Již se jí mnoho kop prodalo do Vídně, do Prahy, do Uher a jinam, ano i za hranice jako vloni do Vratislavi v Pruském Slezsku“.

Anton Worell

Již koncem 19. století se ozývaly stesky na to, že Ivančice málo využívají světoznámé značky svého chřestu. Opravdu v té době ustrnul rozvoj pěstování. Z nové generace hospodářů se jich věnovalo chřestu čím dál tím méně. Řepařství přinášelo rolníkům zálohy na cukrovku, tedy hotové peníze počátkem roku, a zároveň vázalo pracovní síly. Tak je to i v tom veršování, ve kterém se hádá špargl s vínem: „Neb řepy přijde čas, kdy kopáč fóršus vezme, chřestovna zpustne a vinař když k pálence si sedne.“

Ručně malovaná pohlednice

Na Ivančicku nedošlo nikde ke koncentraci výsadeb v rukou velkých podnikatelů. Brzy také skončil pokus o konzervárenské zpracování v Dolních Kounicích, to však až ve 40. letech 20. století. Dosavadní pěstitelé začali vkládat kapitál do jiného podnikání. Tak byl vyloučen další rozvoj cestou zintenzívnění a racionalizace chřestoven. Roku 1912 zaniklo Worllovo pěstování. První světová válka a poměry v ní, zvláště sociální změny a nová státní hranice, pěstování chřestu ochromily. Jediné Missbachovo hospodářství v tehdejší Široké ulici si udrželo chřest jako výrobní odvětví mezi dvěma válkami a ještě po roce 1945.

Pan Jakš a chřestové zvony

S úbytkem v Ivančicích se rozšiřoval chřest na Kounicku, v obojích Bránicích, Pravlově, Němčičkách, Mělčanech, Silůvkách a jinde, nejvíce však v Trboušanech. Nabízel se však jako „ivančický“.

Také chřestovny mají zajímavou historii své slávy a úpadku. Vzpomeňme některé z nich. V Pancířích pod oslavanskou silnicí v povodí Oslavy měl chřestovnu ivančický starosta Jan Kočí (1834-90), který chřest jednak pěstoval, jednak s ním obchodoval. Zde stával baráček, v padesátých letech minulého století zbořený. Starosta Jan Kočí později šparglovnu prodal za 12000 zlatých Worllům. Za svým domem na náměstí (dnes pošta) založili po roce 1840 novou chřestovnu Hüpšovi. Nesla bohatou úrodu, roční tržba byla až 600 zlatých. S nástupem další generace po roce 1835 vzala však náhle za své během dvou až tří let nerozumným řezáním tyčinek a zanedbaným obděláváním, jak praví kronika rodu.

Chřestové pole

       Při neslovické silnici na místě pozdější cihelny měl chřestovnu Theodor Figer z Oslavanské ulice. Sahala od silnice až po místo dnešního komínu. Celou zahradu prodal r. 1912 Panovským, když v sousedství založili cihelnu. V horní části Oslavanské ulice na místě pozdější zástavby od č. 63 k ústavu hluchoněmých měl kolem přelomu století chřestovnu obchodník uhlím Fischer z dnešní Vávrovy ulice vedle „židovské školy“. Obchodníci židovského původu však více než pěstováním se zabývali obchodem s chřestem. Jejich účast svědčí o tom, že to bylo výnosné odvětví.

Zvon, pod kterým se ivančický chřest pěstoval. Vyříznutí chřestu ze země.

       Kromě velkých chřestoven se chřest pěstoval také v malém. Všechen tento chřest se v pravý čas výhodně prodal. To zajišťovali překupníci. Je např. záznam o tom, že hospodář na Hlinkách č. 58 (staré) utržil r. 1842 ze zahrádky 13 m2 za chřest 16 zl. Kolem roku 1850 se pěstoval na všech zahradách v Oslavanské ulici a na Ostřihomi. Dodnes jsou živé vzpomínky těch nejstarších Vančáků, jak ho jejich rodiče ještě počátkem století pěstovali v malých poměrech. Zvláštností bylo jeho vysazování do vinohradů (18. a 19. st.). Svědčilo to o úpadku vinohradnictví a konjunktuře chřestu v těch dobách.Můžeme také říci, že jeho zavedení bylo jedním z posledních hřebíků do rakve ivančického vinařství.

Sklizeň chřestu

        V první republice zbylo z ivančických chřestoven málo: rolnická škola vysadila kolem r. 1930 chřestovnu nad Loučkami při cestě do Starých hor. Na poli za hřbitovem měl chřest Ant. Král z Oslavanské ulice, na Brněnce Ferdinand Růžička, v Pikavách byla chřestovna Hlavová. V malém měřítku byl v četných zahradách. Ve velkém pokračovali nejdéle otec a syn Missbachové, kteří udržovali staré obchodní styky a pěstovali též hlavatici (= chřestové sazenice). Byl o ni zájem do poslední doby a šla odtud po první válce i na export do Francie. Poslední Missbachovu chřestovnu pamatují mnozí ještě po válce při oslavanské silnici, rozkládala se od jejich stodoly (v místech dnešního domu č. 60) nahoru do Lánů. Na Nivce měl Jan Missbach ve 40. letech chřestovou školku.

Ivančické zpravodaje 70. a 80. léta, foto: Vít Karas 


Slavnosti chřestu jsou největší kulrutně-společenskou akcí města Ivančice » fotogalerie z uplynulých ročníků



Post Author: admin

Správce webových stránek města Ivančice. tel.: 546 419 435 e-mail: tichy@muiv.cz, muiv@ivancice.cz